"Ano?"
"Nějaký týden nato jsem ji na něm chtěl znova. Bylo to velice trapné."
"To se někdy stane. Ale když jste ho viděl předevčírem, poznal on vás?"
"Ne. Určitě ne."
"Seděl někdo na sedadle hned vedle něho?"
"Ne, bylo prázdné. To si pamatuju zvlášť dobře, protože jsem se s ním chtěl nejdřív pozdravit a sednout si vedle něho. Ale pak mi to bylo trochu trapné."
"Škoda," řekl Melander. "A vystoupil jste tedy na Sergelově náměstí?"
"Ano. Přestupoval jsem tam na podzemní dráhu."
"A když jste vystupoval, seděl Stenström ještě na stejném místě?"
"Myslím, že ano. V každém případě jsem ho neviděl vystupovat.
Seděl jsem ovšem nahoře."
"Můžu vám nabídnout šálek kávy?"
"Děkuju, rád si vezmu," řekl muž.
"Podíval byste se na několik fotografií?" zeptal se Melander.
"Nebude to bohužel žádná příjemná podívaná."
"Chápu, chápu," zamumlal muž.
Když se na fotografie podíval, zbledl a několikrát polkl. Ale kromě Stenströma nepoznal nikoho.
Později přišli Martin Beck, Gunvald Larsson a Rönn, všichni tři téměř zároveň.